100 LET SDRUŽENÍ HOLLAR
Pamětní mince 200 Kč 2017 IV
Již čtvrtou pamětní stříbrnou mincí nominální hodnoty 200 Kč roku 2017 je mince k 100. výročí založení Sdružení českých umělců grafiků Hollar, kterou vydala Česká národní banka 4. října 2017 na základě vyhlášky č. 288/2017 Sb.
Sdružení českých umělců grafiků Hollar, založené v roce 1917, bylo pojmenováno po slavném českém kreslíři a rytci Václavu Hollarovi. Hlavním iniciátorem vzniku Sdružení byl známý malíř a grafik Tavík František Šimon, mezi další zakládající členy patřili František Bílek, Vratislav Hugo Brunner, František Kysela, Václav Rabas, Vladimír Silovský, Viktor Stretti či Max Švabinský. Sdružení vždy podporovalo rozvoj a zveřejňování grafické tvorby v tuzemsku i zahraničí, například v Belgii, Francii, Velké Británii, Spojených státech či Japonsku. Od roku 1937 vlastní Sdružení výstavní síň Galerie Hollar na Smetanově nábřeží v Praze. Za Protektorátu a v 50. letech byla činnost Sdružení utlumena, k novému rozvoji došlo v 60. letech, ale v roce 1972 byla činnost zastavena a k obnovení došlo až po společenských změnách v roce 1989.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
Edvard Beneš Poznámky k fenoménu oficiálního portrétu
Termín oficiální portrét dnes vzbuzuje buď nezájem nebo rovnou odpor.
Umělci na něj obvykle reagují smíchem, rozpaky, nebo bryskním odmítnutím. Pokud nechceme docházet k závěrům pomocí nějaké té rychlé a snadné cesty, pak bude užitečné napřed stručně rekapitulovat.
Oficiální portrét sice není starý jako umění samo, na jeskynních malbách ho neuvidíme, ale i tak jde o výtvarnou disciplinu s úctyhodným stářím. Ve stylizované formě ho najdeme v dílech velkých kulturách Mezopotámie a Egypta, v realistické podobě pak v pozdním antickém Římu. Odtud už pokračuje víceméně souvislá linie až do dneška.
Na zpodobeních faraónů a císařů pracovali tehdejší umělci podle podmínek, které se dodnes v zásadě nezměnily. Model si měl být podobný, ale to nebylo hlavní a jediné kritérium úspěchu. Přílišný realizmus mohl být naopak na škodu, jestliže výsledek evokoval u diváka jiné pocity než obdiv, úctu, případně i posvátnou hrůzu. Pravda, výjimky byli už tehdy. Faraón Achnaton údajně u svých portrétistů trval na realizmu a jeho portréty proto mají individuální, disharmonické rysy. Jinak ale naprostá většina panovníků trvala na takovém portrétu, který by upevňoval jejich autoritu u poddaných a tomu bylo vše podřízeno. Panovnický portrét, na kterém bychom zaznamenali lidské slabosti jeho modelu, to je protimluv.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
