Královna Johana Pokřtěna v Senátu
Na tři desítky hostů si nenechaly ujít slavnostní prezentaci pamětní ražby vzdávající hold české královně Johaně z Rožmitálu.
Symbolický křest se uskutečnil v Rytířském salonku Senátu PČR. Kmotrami se staly 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková a Lenka Tomešová z České manažerské asociace.
Lepší místo pro událost, které smyslem bylo představit medaili Johana z Rožmitálu, organizátoři zřejmě zvolit nemohli. Historické prostory Valdštejnského paláce dokonale umocnily atmosféru ceremoniálu. Jeho oficiální část zahájil profesor Václav Liška, předseda spolku Svatobor. Po něm pak promluvily „kmotry“ nové ražby Naděžda Goryczková, Lenka Tomešová a Alena Gajdůšková. Krátkou řeč pronesl také autor návrhu ražby akademický sochař Michal Vitanovský: jeho slova i výsledek jeho práce ocenili přítomní potleskem.
„Zpočátku jsem svoji účast bral jako společenskou povinnost, nakonec se z toho stalo velmi příjemné setkání se zajímavými lidmi. Těch formalit bylo opravdu minimum,“ zhodnotil umělec a zároveň publicista, který se netají zájmem o valdštejnské období i samotný Valdštejnský palác.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
FERDINAND I. (V.) – poslední korunovaný český král Unikátní medailová ražba
Před 180 lety, v roce 1836, se ujal vlády poslední korunovaný český král z rodu habsburského – arcivévoda rakouský Ferdinand,1 jako rakouský císař toho jména první, jako uherský a český král v posloupnosti habsburských panovníků pátý.
Jeho manželkou byla Marie Anna Karolina Pia Savojská,2 dcera sardinského krále Viktora Emanuela I. a Marie Terezie, vnučky císařovny Marie Terezie.
Ferdinand převzal vládu po smrti svého otce císaře Františka I. dne 2. března 1835. Císař Ferdinand patřil sice k nejoblíbenějším habsburským panovníkům, ale on sám ovšem ve skutečnosti nikdy nevládl. Jeho otec před smrtí fakticky složil vládu v monarchii do rukou kancléře Metternicha3 a státní rady. Na systému rakouské vlády se tak po smrti Františka I. prakticky nic nezměnilo a rakouská zahraniční i vnitřní politika byla i nadále vedena v duchu metternichovského absolutismu. Hospodářský vývoj v monarchii však postupně spěl k novému bankrotu, měsíc po měsíci rostla nespokojenost s Metternichovou vládou. Revoluční nálada v hlavním městě donutila císaře Ferdinanda I., aby počátkem roku 1848 nenáviděného kancléře propustil ze svých služeb. Postup revoluce ani Ferdinandův pád to však již nezastavilo.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
