Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.
Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.
Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
VOJENSKÉ PŘETISKY BANKOVEK NDR
Raritní nouzová platidla
V reakci na mezinárodní situaci na konci sedmdesátých let se na jaře roku 1980 v Německé demokratické republice zahájila diskuze týkající se plánu na vytvoření nouzových platidel.
Pod záštitou Rady národní obrany NDR se počítalo s tím, že by nevyužité bankovky z již neplatné emise v ýchodoněmeck ých marek nově posloužily jako vojenské poukázky, které by v případě vypuknutí válečného konf liktu sloužily jako platidla s nuceným oběhem. Podobně jako v jiných zemích se úvahy o rezer vní měně váží už k přelomu šedesátých a sedmdesátých let, tedy doby v yhrocených vztahů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Už na počátku 70. let došlo k rozhodnutí, aby vojenské útvary byly v případě potřeby v ybaveny vojenskými poukázkami určené jednak pro v ýplatu vojáků a současně i pro úhradu armádních v ýdajů na okupovaném území. Po zklidnění mezinárodní situace se ovšem později tato otázka odsunula na pozdější dobu. Opětovně však přišla na přetřes na konci sedmdesátých let.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU