IDENTIT (=ANATOMIE) BANKOVEK Základní přehled (1)
S postupem rozvoje technologií, který je překotný a jen málo kdo stačí sledovat všechny směry vývoje, dochází také v bankovnictví k zásadním změnám v oblasti bankovního tisku.
Veškeré snahy jsou zaměřeny na potlačování možnosti vyrábět falsa a tím vydávat bankovky, které tuto možnost minimalizují, nebo téměř vylučují. Již dříve jsme se této problematice věnovali, především v příspěvku Sběratelství a studium bankovek a také v článku o verifikaci bankovek.
Zcela významná v oblasti anatomie bankovek je studie1, na které jsme měli možnost se podílet a která povyšuje notafilii vskutku na vědní, nikoliv pouze sběratelský, obor. (1Hans de Heij et al.; Designing Banknote Identity. DNB Occasional Studies Vol.10/No.4 (2014) 398 stran) Také z dílny IBNS byla v roce 2006 vydána studie o anatomii bankovek. Tato práce se věnovala topice nejvýznamnějších ochranných prvků na bankovkách. S vývojem technologií tisku bankovek se v literatuře objevuje termín identit bankovek. Lze jej vysvětlit jako anatomii bankovek poukazující na detaily, které jsou svým způsobem specifické a zásadně nemění základní anatomii totožných bankovek. Co má anatomie a identit bankovek společného je ta skutečnost, že dochází k jejich vývoji jak v čase, tak také ve formě. Lze se setkat proto s literaturou zabývající se bankovkami z pohledu anatomie a identitu pro oblast afrických zemí, zemí Jižní Ameriky, arabských států nebo zemí, které používají hebrejštinu, hindštinu či sinhálštinu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (2) Řecko – země, kde mince promluvily
Písmo na mincích a medailích? O čem se tady dá psát? Je to přece jasná a samozřejmá věc.
Třeba to ale tak samozřejmé a jasné není a bližší seznámení může překvapit. Vítejte tedy do světa skrytých významů a nenápadné krásy. Staré Řecko je naší první zastávkou.
Mramorové tělo bohyně Artemis s množstvím ňader by cizince, který navštívil Efes poprvé, asi překvapilo. Dvě chrámové kněžky, které si daly pod sochou schůzku, však zpodobení své paní dobře znaly. Setkaly se ostatně kvůli jiné věci. „Tohle jsi mi chtěla ukázat, Zoé?“ zeptala se ta starší a otáčela v prstech nově vyraženou minci. „No co, drachma se včelou, jenom nějak divně ozdobená.“ „To je právě to, Xenie, teď už všude berou jen tyhle. A ty ozdoby, o kterých mluvíš, to jsou znaky jména našeho města. Přečetla mi je představená. Ale neboj, všechny staré drachmy bez znaků nám město vymění.“Naše fiktivní scéna předvádí situaci, která se mohla odehrát při prosazení písma do mincovního obrazu. Trasy vývoje dvou velkých starověkých vynálezů, písma a mince, se v jednom okamžiku prostě musely protnout. Až do té chvíle si písmo vystačilo s hliněnou tabulkou nebo kamennou deskou. Mince se zase dlouho spokojovala se svou ranou formou kousku kovu, na kterém vladař vyraženým reliéfem zaručoval její hodnotu. Pak se ale něco změnilo, snad v myšlení lidí, možná v pravidlech obchodování. Dosavadní reliéf hlavy boha nebo figury zvířete už nestačil. Mincovní obraz doplnilo písmeno. Byl to historický okamžik, protože teprve jím se mince stala kompletní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
