Václav Hollar Medaile věnovaná významnému rytci
Česká společnost Zlaté mince – Numismatika je známá nejenom jako významný prodejce investičního zlata a stříbra. Pozoruhodná je také její vlastní produkce zlatých a stříbrných medailí.
Atributy těchto sběratelských lahůdek jsou především nekompromisní kvalita a precizní zpracování, přičemž předlohy pro ražby pocházejí od vynikajících českých umělců. Dnes si představíme medaili upomínající na slavného českého rytce Václava Hollara.
Luxusní medaile ze zlata i stříbra s typickou značkou kočičí tlapky, si mezi českými i zahraničními sběrateli nacházejí stále více příznivců. Svědčí o tom i skutečnost, že některé tituly (například dukát se svatým Václavem v provedení proof), byly vyprodány nedlouho po svém uvedení na trh. „Každou medaili vnímáme nejen jako připomínku významné události, či osobnosti naší bohaté historie. Zároveň ji považujeme za umělecké dílo, které přetrvá, kterým se jednou budou těšit i generace příští,“ uvedl Jaroslav Tomanec z obchodního oddělení společnosti Zlaté mince – Numismatika.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
Jak to tenkrát proběhlo Odpovídá Jaroslav Moravec z ČNB
Jak měnová odluka před dvaceti lety proběhla jsme se zeptali i jednoho z nejpovolanějších,
přímého účastníka – Jaroslava Moravce z odboru peněžního oběhu a ochrany platidel ČNB.
Jaký je váš pohled na celou reformu zpětně po 20 letech, co se povedlo?
Oddělení měny České republiky od bývalé měny československé, zvané měnová odluka či správněji rozluka, byl složitý systém právních, ekonomických a organizačních opatření. V oblasti hotovostního peněžního oběhu znamenala nejprve provizorní označení hodnotově rozhodující části oběživa způsobem osvědčujícím jejich platnost jen na území České republiky (z několika možných technických řešení byly zvoleny bankovkové kolky) a posléze přípravu nových bankovek a mincí samostatné České republiky, z nichž většina dosud obíhá.
Oddělení měny v roce 1993 se obešlo bez jakýchkoliv závažných problémů určitě díky kvalitní přípravě, v níž se tvůrci rozluky inspirovali i dokumenty Rašínovy měnové odluky v roce 1919. Ale zejména díky reakci veřejnosti, která se i přes nedobré zkušenosti s peněžními reformami v letech 1945 a 1953 chovala netypicky disciplinovaně, neuchýlila se k nákupům zboží a výběrům hotovostí. Obyvatelstvo se naopak předzásobilo hodnotami bankovek nepodléhajících okolkování a uložilo své hotovosti na bankovní účty, čímž několik dnů před oddělením měny pokleslo množství peněz v oběhu o více než polovinu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
