Mincovnictví USA (6)
Sběratelé, rarity a pamětní mince
Ve 20. letech 19. století přestaly být mince pouhým platidlem a staly se ceněným dokladem bohaté historie USA. Sběratelé pátrající po raritách se nezřídka stávali oběťmi podvodů ze strany obchodníků nebo dokonce samotné mincovny, kde docházelo k ilegální doražbě vzácných ročníků. Ražba pamětních mincí zahájená roku 1892 dokázala oslovit nejen sběratele ale i širokou veřejnost.
Počátky numismatiky v USA
V době, kdy mincovna ve Filadelfii razila roku 1792 své první mince, v USA neexistovali sběratelé. Jinak tomu ale bylo v Anglii, kde se intenzivně sbíraly tokeny a rané anglické a antické ražby. Byli to právě angličtí sběratelé, kteří si povšimli prvních amerických mincí, a ty si našly cestu do britských mincovních kabinetů. První sbírky na půdě USA vznikaly ve 20. letech 19. století a spolu s nimi se objevil zájem o vzácné ražby. Mince, která se dočkala titulu „Krále mincí USA“ vděčí za svůj vznik snaze USA získat obchodní koncese v Ománu a Siamu. Součástí daru tamním vládcům byly i mincovní sady, obsahující všechny autorizované nominály od 1/2 centu až po eagle. Když ale ministerstvo zahraničí chtělo roku 1834 sady odeslat, ukázalo se že chybí dolar a eagle s ročníkem 1804. Záznamy mincovny prozradily, že roku 1804 sice bylo vyraženo 19 570 dolarů a 3757 eagle, ale jednalo se o ročníky 1802 a 1803.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
Německá platidla po 2. sv. válce (6) Euro
Německá marka, symbol síly a prosperity německého hospodářství, se po téměř 53 letech ocitla na seznamu zaniklých národních měn, které byly k 1. 1. 2002 nahrazeny společnou evropskou měnou EURO.
V této šesté části se na problematiku EURA opět podíváme především z německého pohledu a detailní popis přenecháme do samostatných příspěvků.
Po druhé světové válce bylo hospodářství evropských zemí silně zasaženo. Na celém kontinentu se projevoval nedostatek spotřebního zboží i potravin což už ve válečných letech vedlo k zavedení přídělového (lístkového) systému. Vyskytovaly se i případy opětovného vydávání nouzových platidel, ostatně jak tomu bylo i za první světové války i když nutno podotknout, že zdaleka ne v tak velkém rozsahu. V mnohých zemích byly tak vlády přinuceny k nejrůznějším měnovým opatřením. Snaha vyhnout se dalšímu konfliktu vedla státy k hledání optimálního uspořádání, které postupem času přerostlo v proces evropské integrace. Proces postupného sjednocování a integraci po mnoha letech a peripetiích vyvrcholil podepsáním Maastrichtské smlouvy v únoru 1992. Ta sestává ze tří pilířů. Prvním pilířem je stávající Evropské společenství, druhým nově založená Společná zahraniční a bezpečnostní politika a třetím pilířem je spolupráce v oblasti práva a vnitřních věcí. Na jejím základě bylo rovněž dohodnuto, že se společnou měnovou jednotkou členských zemí Evropské měnové unie (EMU) stává euro. Do EMU vstoupily všechny členské země EU kromě Velké Británie, Dánska a Švédska. Maastrichtská smlouva obsahuje podrobný časový plán postupu k měnové unii a popisuje rozdělení do tří etap.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
