Jaroslav Bejvl Navrhování mincí je moje vášeň
Výtvarník Jaroslav Bejvl se proslavil jako sklářský designer a odborník na osvětlení. Uznání došel paradoxně nejdříve ve světě a až posléze se jeho jméno stalo pojmem i doma.
Výtvarník Jaroslav Bejvl se proslavil jako sklářský designer a odborník na osvětlení. Uznání došel paradoxně nejdříve ve světě a až posléze se jeho jméno stalo pojmem i doma. Neméně významnou částí jeho tvorby jsou návrhy mincí a pamětních medailí, s nimiž začal v roce 1981.
Jaroslav Bejvl s úspěchem absolvoval celou řadu soutěží, vypsaných Českou národní bankou, ale i dalšími zadavateli. Vytvořil kolem tří set padesáti návrhů, z nichž zhruba šedesát se dočkalo realizace. Je také autorem oběžného dvacetihaléře, jenž platil až do roku 2003. Jaroslav Bejvl má obdivuhodný smysl pro detail a jemnou kresbu.
Proslavil jste se svými návrhy osvětlení sálů. Kvůli nim jste procestoval řádný kus světa. Kam všude jste pracovně zavítal?
Nejvíce to bylo po Evropě, tedy Švédsko, Německo, Francie, Rusko, ale i exotické země jako Kuvajt nebo Írán. Pracoval jsem také pro společnosti za Atlantikem, i když tam jsem se nepodíval. S cestováním letadlem jsem ze zdravotních důvodů musel skončit, začal jsem mít problémy s uchem. Lustry, na kterých jsem dělal, jsou prakticky po celém světě.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
Levantský tolar Chlouba každé Habešanky
Stačí zběžně prolistovat cestopisy o Etiopii z poloviny minulého století, abychom si uvědomili, čím se pyšní Habešanky na fotografiích z center měst, na tržištích, při rodinných ceremoniích či u vaření.
Stačí zběžně prolistovat cestopisy o Etiopii z poloviny minulého století, abychom si uvědomili, čím se pyšní Habešanky na fotografiích z center měst, na tržištích, při rodinných ceremoniích či u vaření, a s čím se u většiny obyvatelek měst setkáváme dosud. Většina z nich má kolem hrdla, na zdobné šňůrce či vkomponované do masivního šperku alespoň jeden levantský tolar s portrétem Marie Terezie. To, co je pro nás zajímavou historickou kuriozitou, je pro ně součástí historie etiopského císařství, projevem tradičního přístupu ke zpracování a držbě stříbra a v neposlední řadě projevem sounáležitosti k vlastní rodině a její víře v ochrannou moc šperku.
Samotná obliba této mince, poprvé ražené v roce 1780, a určené pro Arábii a severovýchodní Afriku, souvisí s dvěma jejími charakteristickými znaky, které se v daném geografickém prostředí nesmírně cení. V první řadě je to velikost, dobrá ražba a ryzost, k nimž přistupuje i skutečnost, že mince má nápis na hraně a nedá se šidit okrájením, a tím druhým znakem je fenomén portrétu, který má v daném prostředí neobvyklou vypovídací hodnotu. Zobrazuje totiž profil panovnice s dobře vyvinutou hrudí, což v arabské společnosti vedlo k láskyplnému označení této mince jako „tučná paní“ a obchodníci jí začali dávat přednost před mincemi vlastních vladařů, a také byla srozumitelná všem etnikům na severovýchodě Afriky, pro které byl portrét panovnice symbolem dobře živené a plodné matky. Mimořádný efekt měla tato symbolika v chudé Etiopii, kde se jednak cenil titul panovníka – císaře, dále zpracování stříbra a v neposlední řadě i postavení matky – rodičky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
