Svatováclavské dukáty.

Svatováclavské dukáty

SVATOVÁCLAVSKÉ DUKÁTY
( 180 produktů v prodeji. )

Legendární kníže Václav se stal zřejmě nevyobrazovanější historickou postavou na českých mincích, medailích ale například i pečetidlech. Jeho podobizna se začala pravidelně objevovat už na denárech z dob knížete Jaromíra (1004 – 1012. Jako jezdec na koni započal být Václav zobrazován za vlády Vladislava II. (1140–1172), později slávu světce šířily zlaté dukáty. Jezdecká podobizna svatého Václava, doplněná textem "Svatý Václave, nedej zahynout nám i budoucím," ostatně zdobí i současnou českou dvacetikorunu. Ke znovuoživení svatováclavského kultu u nás došlo brzy po rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku Československé republiky. Prvorepublikové Svatováclavské dukáty byly první zlaté mince Československa. Jednalo se o obchodní mince, které stejně jako medaile neměly stanovenu nominální hodnotu. Vydání prvního svatováclavského dukátu se setkalo s velkým zájmem československé veřejnosti a jen těch nejmenších, jednodukátů, bylo v letech 1923-1939 prodáno na čtyři sta tisíc. V období ohraničeném lety 1929 - 1939 byla ražba rozšířena i o větší pěti a desetidukáty. Tyto ražby získaly oblibu po celém světě, a tak není divu, že se svatováclavské dukáty razily pro účely mezinárodního obchodu i v roce 1951 a dodnes jsou vysoce ceněny. V roce 1923 se dukát se svatým Václavem prodával za tržní cenu 120 korun a byl oblíbeným dárkem k nejrůznějším příležitostem. Dnes se cena těchto historických mincí pohybuje od 6000 do 9000 Kč, dle zachovalosti a ročníku. Ty nejvzácnější se pak dají získat pouze dražbou na aukcích. Na tradici těchto dukátů navazují i současné ražby. Předlohu jednodukátu z produkce společnosti Zlaté mince – Numismatika vytvořil akademický sochař a medailér Vladimír Oppl. Zajímavostí je, že prvotní návrh lícní strany z roku 1993 byl původně určen pro českou oběžnou korunovou minci. "Líc zobrazuje profil svatého Václava v přilbici, oproti návrhu z roku 1993 je nově doplněn o dvojité písmeno W," upřesnil autor Vladimír Oppl.

Úvod do grošového období (9) Čištění, patinování a konzervace mincí
Součástí vědomostí sběratele mincí grošového období by měla rozhodně i znalost, jak se o mince starat, aby neztratily svou autentičnost, nebo abychom je neopatrným zacházením neponičili.

Ke každému materiálu se kvůli jeho fyzikálním a chemickým vlastnostem musíme chovat jinak. Následující řádky popisují podrobně jak na to.

Zlato

Zlato těžko oxiduje, a protože většina zlatých mincí byla vyražena z kvalitního a téměř čistého kovu, odolávají úspěšně chemickým vlivům jak půdy či vody (a to i mořské), tak i vlivům atmosférickým. Přec ale existuje jedna nepříjemná povrchová vada čas od času se vyskytující na zlatých ražbách. Bývá označována jako tzv. červená rez. Průvodním jevem výskytu této rzi je přepálení zlata – jeho vystavení vysoké teplotě (například při požárech). Hlavní příčinou tohoto jevu je přítomnost mědi v mincovní slitině takto postižených mincí. Protože měď za vysokých teplot snáze oxiduje, stačí i její nepatrné množství, ve kterém přichází v kovu zlatých ražeb, aby přešla do podoby nižšího kysličníku mědi – kysličníku měďného (Cu2O). Ten pak nepříjemně přikrášlí povrch mincí červenými skvrnkami.
Kysličník měďný je značně stálý, a proto je i jeho odstranění z povrchu zlatých mincí problematické. Nejvhodnější bývá odstranit skvrny roztokem manganistanu draselného (KMnO4), okyseleným kyselinou sírovou, opatrným nanášením skleněnou tyčinkou na postižená místa. Jindy se zase užívá k vyčištění spáleného zlata kyseliny solné, nebo boraxu (tetraboritan sodný).

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012

Podceňovaná mince L evantský tolar Marie Terezie
Tolar Marie Terezie s ročníkem 1780 je jednou z nejrozšířenějších (ne-li vůbec nejrozšířenější) stříbrnou mincí na světě.

Literatura má často tendenci význam této mince bagatelizovat. Většinou ji odbude jen zmínkou, že se jedná o běžnou minci, která se dodnes razí jako suvenýr. Pokud se ale zajímáte o detaily, může být její sběratelský přínos daleko větší, než se na první pohled může zdát.

Levantský tolar je rekordmanem v mnoha ohledech. Ať už se jedná o dobu, kdy se touto mincí dalo platit - mince byla v některých oblastech přijímána až do začátku 20. století – tak územím, na němž platila. Levantský tolar byl ražen jako obchodní mince pro styk s se středním východem. Pojem Levanta se tradičně používá pro celou oblast Východního Středomoří, ale jako geografický termín může být použit pro rozsáhlou oblast území na východním pobřeží Středozemního moře, ohraničenou pohořím Taurus na severu, na jihu Arabskou pouští, na západě Středomořským pobřežím, zatímco na východě se rozkládá až k pohoří Zagros. Ale význam tohoto tolaru hranice tohoto území daleko přesahoval.
Neuvěřitelné je i množství vyražených kusů. Bez ohledy na varianty některé zdroje uvádějí přes 320 jiné až 800 milionů vyražených mincí. Nižší odhad představuje něco přes 9 tun zmincovaného stříbra! Když tedy nad mincí z roku 1780 nemávneme rukou a zkusíme každou jednotlivou prostudovat, můžeme se dostat k zajímavým příběhům...

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU