MISTŘI PADĚLATELÉ (2) Carl Wilhelm Becker
Začínající sběratel, který se stal obětí podvodníka, aby později svými falzy podváděl jiné.
Známý obchodník s mincemi u kterého nakupoval i Goethe a později všemi opovrhovaný padělatel. Carl Wilhelm Becker je dnes považovaný za největšího padělatele historických mincí všech dob.
Život a první falzum
Carl Wilhelm Becker se narodil roku 1772 ve Špýru. Jeho otec vlastnil obchod s vínem a vykonával čestný městský úřad s titulem rady a tak očekával, že Carl Wilhelm půjde v jeho stopách. Becker mladší měl ale umělecké vlohy a toužil se stát sochařem. S tím však jeho otec nesouhlasil a poslal syna do Bordeaux aby se vyučil obchodníkem. Carl Wilhelm se roku 1795 oženil a otevřel si ve Franfurtu obchod s vínem. O numismatiku se Becker začal zajímat kolem roku 1796 a ve snaze rozšířit svoji sbírku o římskou minci naletěl podvodníkovi. Jistý baron von Sch***m z Mnichova mu prodal zlatou minci císaře Commoda. Jak se později ukázalo, jednalo se o padělek a Becker se vypravil za nepoctivým prodejcem, aby mu minci vrátil. Baron se jeho stížnosti vysmál a jen poznamenal, že mu to patří, protože se nemá plést do věcí, kterým nerozumí. V této hodině, jak říká Becker v jednom ze svých deníků, získal morální výzbroj na to stát se padělatelem. Uražený Becker se vrhl do práce, aby získal potřebné numismatické znalosti a v mincovně v Mnichově se vyučil řezačem razidel. Brzy byl schopen začít vyrábět vlastní razidla a falšovat mince. Později se skutečně dočkal své pomsty a baronovi, který ho podvedl, prodal falešnou vzácnou zlatou minci.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
Mincovnictví USA (2)
Od kolonií k nezávislosti
Polovina 18. století zastihla 13 kolonií politicky sjednocených a sebevědomějších než kdy dříve. Gradující spory s Británií nakonec vyústily ve válku za nezávislost, která sice vedla k uznání samostatnosti USA, ale nově zrozená federace se díky ní ocitla téměř bez oběživa. Poptávku po drobných mincích se snažili uspokojit vydavatelé soukromých ražeb, majitelé mincoven ve službách jednotlivých států a v neposlední řadě i padělatelé zaplavující americký trh falzy britských mincí.
Kolonie v polovině 18. století
Francouzská a indiánská válka, která skončila roku 1763 vítězstvím Británie, umožnila územní expanzi kolonií do prostoru Nové Francie a vedla k jejich politickému stmelení. Po uzavření Bostonské mincovny se 13 kolonií vrátilo k používání stříbrných španělských dolarů a měděných britských mincí. Massachusetts řešilo nedostatek oběživa dohodou s Británií, díky které dorazila roku 1749 loď The Mermaid s nákladem 217 truhel a 100 sudů s 21 tunami španělských stříbrných mincí a 10 tunami anglických měděných mincí, které byly splátkou za pomoc Koruně ve válce s Francií. Kromě of iciálních ražeb proudilo během 40. let 18. století do kolonií velké množství lehkých britských a irských padělků farthingů a 1/2 penny Jiřího II. a III. Původně lité padělky, v polovině 40. let nahrazené raženými, obchodníci odmítali přijímat za dvojnásobnou hodnotu, jak tomu bylo u prav ých mincí, ale stanovovali si vlastní směnné kurzy. Padělatelé se vědomě zaměřovali na starší mince, což vedlo k tomu, že byly preventivě odmítány i ty pravé. Z původně často neúmyslného importu padělků se v 50. letech stal výnosný nelegální obchod v yužívající mince stažené z oběhu v Británii.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
