PLASTICKÝ PROUŽEK
Ochranný prvek bankovek
Nejvíce rozšířená forma ochranného proužku, který se na bankovkách nalézá, je kovový ochranný proužek. V některých případech může být místo metalizovaného materiálu použitý plast. Proužek, jak víme, je možné rozdělit na intermitentní nebo kompaktní. Obě varianty ochranných proužků se dále rozdělují na proužek s mikrotextem nebo proužek b. Jako mikrotext je nejčastěji používána číselná podoba nominální hodnoty konkrétní bankovky nebo oficiální zkratka (nejčastěji z anglického překladu) emitující centrální banky. Mikrotext vzniká tzv. lokální demetalizací konkrétního úseku ochranného proužku. Existuje také častá varianta, kdy se intermitentní charakter proužku při prosvícení bankovky mění na proužek kompaktní.
V posledních letech a emisích bankovek různých států se používá tzv. plastický ochranný proužek. Je potřebné rozlišovat tento plastický proužek podle toho, u jaké bankovky z hlediska jejího charakteru je použitý. Jedná se o plastický proužek použitý u papírových bankovek a plastický proužek vnořený do hmoty bankovek polymerových nebo hybridních. Není zaznamenaný případ bankovky, kdy by byl plastický ochranný proužek použitý u bankovky durasafové. Plastický ochranný proužek může mít v některých případech 3D efekty s kinetickým obrazem, který je patrný při změně úhlu pohledu. Tím nabývá vzhledu metalizované plochy. Tuto variantu tzv. holografického ochranného proužku1 můžeme vidět u některých bankovek Zimbabwe a z poslední doby také u bankovek Venezuely.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
Ze světa kovových známek (16) Materiály účelových známek (1)
Jedním z problémů, které doprovází systematické studium účelových známek,
je v některých případech přesné určení kovů či slitin užitých k jejich výrobě.
Jednalo až na nepatrné výjimky o ražby z obecných kovů, jejichž chemické složení, na rozdíl od soudobých mincí, nebylo většinou zaznamenáno. Stanovit kov jednoduše rentgenofluorescenční analýzou (RFA) je pro současnou malou dostupnost a nákladnost této metody pro šetření tisíců ve sbírkách rozptýlených účelových známek zatím nemyslitelné.
Kov všech starších známek s majoritním podílem mědi byl v literatuře 19. století označen za měď nebo zkratkou Æ latinského slova aes s neurčitým významem kov, měď, bronz (spěž). Nemáme tak nikdy jistotu, jde-li o měděné nebo bronzové ražby či dokonce mosaz. K podobnému dilematu dochází u známek z cínu, olova a jejich slitin a u známek z bílého kovu připomínajícího stříbro. Ničím nepodložené často nesprávné odhady sběratelů a sestavovatelů aukčních katalogů vnášejí do problematiky materiálů účelových známek pouze chaos, protože rozdílné údaje o kovech známek vzbuzují mylné domněnky o více materiálových modifikacích, i když jde zpravidla o jednu ražbu. U známek ražených ve 20. století je situace již jasnější. Nabídkové katalogy ražebny Karnet a Kyselý zmiňují k ražbě známek užívané kovy, žižkovská firma razila z mědi, mosazi, poniklovaného zinku a hliníku. Uveďme, jaké kovy a slitiny se používaly při výrobě našich účelových známek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU