Mincovnictví Přemysla I. Otakara
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy.
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy, jíž poslední Přemyslovci dokázali využít jak ke konsolidaci vnitřních poměrů v zemi, tak k upevnění a postupnému rozšiřování moci na mezinárodním poli.
Důležitou součástí hospodářské transformace 13. století byla vnější kolonizace založená na zákupním (emfyteutickém) právu. S jeho uplatňováním se v českých zemích začala ve stále větší míře prosazovat peněžní forma směny a feudální renty, jež nejen v nově zakládaných městech, ale i na venkově vedla k postupné všeobecné monetizaci společnosti. Stará hradská soustava začala být nahrazována sítí královských a poddanských měst, tržních osad, nových hradů a klášterů. Zde všude bylo zapotřebí kvalitní mince, jež by podpořila hospodářský růst země.
Možnosti mincovní produkce Přemysla I. však byly dlouho omezené. I když se kvalita Přemyslových denárů proti předchozím emisím na konci 12. století patrně mírně zlepšila, lze říci, že po celé první dvacetiletí 13. století ražba mincí stagnovala. Byl to zejména nedostatek surovinových zdrojů a zřejmě i relativně malá poptávka po minci v domácím prostředí, jež českému panovníkovi bránily v razantní proměně měnových poměrů. K výraznějším
změnám mohlo dojít teprve od druhé poloviny třicátých let v souvislosti s odkrytím rozsáhlých ložisek stříbrné rudy na Vysočině. Handicapem byla i vnitrokontinentální poloha
českých zemí chráněných pohraničními horami a výrazná dominance podunajské cesty, která na sebe strhla podstatnou část obchodního provozu mezi západní a jihovýchodní Evropou. Jedinou významnou komunikační spojnici Čech se zahraničím představovala řeka Labe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
Vodoznak Nejtradičnější ochrana bankovek
Každá bankovka, vyjma některých prvotin bankovek z období počátku existence
papírových platidel, obsahuje řadu tzv. ochranných prvků. Jako vodoznak
označujeme součást ochrany bankovního papíru.
Vodoznak vzniká, velice jednoduše popsáno, již při výrobě bankovek, ve fázi, kterou označujeme jako mokrou. Je použit tzv. lokální stupňovitý vodoznak, tj. kombinace pozitivního (tmavého; profilometricky pozitivního; vystupujícího nad úroveň povrchu)
a negativního (světlého; profilometricky negativního; zanořeného pod úroveň povrchu) pole s různými stupni odstínů mezi nejtmavší a nejsvětlejší částí. Je zřetelně viditelný, jestliže se podíváme na bankovku proti světlu, případně bankovku prohlížíme pod bílým světlem.
Známá je technologie tlačeného vodoznaku, kdy základní obrys vodoznaku vidíme na bankovce při běžném pohledu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU