KULTURNÍ PAMÁTKY TECHNICKÉHO DĚDICTVÍ  je cyklus 10ti mincí z ryzího zlata, který bude vydávat Česká národní banka  od roku 2006 do roku 2010. Tato kolekce mincí mimořádným způsobem reprezentuje české kulturní dědictví. Subjektem oprávněným k prodeji těchto mincí je firma Zlaté mince - Numismatik, která pro Vás připravila tuto prezentaci.

Textová alternativa


Velké Losiny. Ruční papírna Zlatá mince.Velké Losiny. Ruční papírna Zlatá mince. I. Národní kulturní památka papírna Velké Losiny

Národní kulturní památka papírna ve Velkých Losinách je jednou z nejstarších dosud pracujících papíren nejen u nás, ale v celé střední Evropě. Za národní kulturní památku ji prohlásila vláda České republiky v březnu roku 2001.
Papírna byla založena koncem 16. století Janem mladším ze Žerotína na místě bývalého obilního mlýna. Přesné datum zahájení výroby není známo, předpokládá se mezi roky 1591 a 1596. Z tohoto roku pochází také nejstarší známá průsvitka vyrobená v papírně, , která má podobu žerotínského erbu. V průběhu staletí se v papírně vystřídala celá řada majitelů, popř. nájemců. Každý z nich se snažil udržet výrobu na vysoké úrovni, proto byla papírna stále vybavována novými zařízeními. V roce 1729 pořídili Žerotínové do papírny žhavou novinku té doby, holendr (mlýn na mletí hadrů a zpracovávání dalších surovin) k přípravě papíroviny. V poslední čtvrtině 18. století se majitelem papírny stal Matyáš Werner ml., , který poněkud upadající výrobu znovu přivedl k rozkvětu. Za jeho působení získala papírna pozdně barokní a klasicistní podobu, , která zůstala zachována dodnes. V polovině 19. století přišla na papírenské manufaktury krize způsobená strojní průmyslovou výrobou papíru. Jedna po druhé postupně zanikaly. Ve Velkých Losinách se však díky své kvalitě a proslulosti ruční produkce papíru udržela. Nemalou zásluhu na tom měl i tehdejší majitel Antonín Schmidt starší. Ve druhé polovině minulého století započala památková obnova papírny. V r. 1987 zde bylo zřízeno Muzeum papíru. Vedle produkce ručního papíru je hlavní atraktivitou papírny možnost široké veřejnosti shlédnout vlastní ruční výrobu papíru a historii papírenství.

Klementinum v Praze (observatoř) - Národní kulturní památka Klementinum v Praze (observatoř) - Národní kulturní památka II. Národní kulturní památka Klementinum - observatoř

Jezuité působili na místě dnešního Klementina již po roce 1558, kdy tu měli klášter dominikáni. Ovšem jejich zásadní nástup přišel zásluhou Fridricha II. po prohrané bitvě na Bílé hoře. V té době vypudili dominikány z areálu a sami se pustili do výstavby nového komplexu. Staroměstská jezuitská kolej, podle kostela svatého Klimenta nazývaná Klementinum, svědčí o rozpínavosti a nadvládě jezuitů v Čechách. Klementinum je  největší jezuitská stavba na území České republiky, její výstavbě muselo ustoupit 32 domů, tři kostely, klášter a dvě zahrady. Po Pražském hradu je Klementinum druhý největší areál v Praze. Nejstarší část obrácenou do Křižovnické ulice stavěl od roku 1653 Carlo Lurago podle projektu Francesca Carattiho. Klementinum dokončil v 18. století architekt František Maxmilián Kaňka, podle jehož projektu byly vystavěny budovy kolem třetího nádvoří a hvězdárenská věž (1721 - 23), přestavěná roku 1748 architektem Anselmem Luragem. Na střeše věže je olověná socha Atlanta z roku 1727, pocházející z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Dnes je Klementinum je sídlem Národní knihovny. Součástí Národní kulturní památky Klementinum je i observatoř umístěná v astronomické věži, která byla postavena pravděpodobně roku 1722 nad nárožím letního refektáře a barokní knihovny. Původním účelem věže  byla vyhlídka. V polovině 18. století se však zásluhou jezuity Josefa Steplinga, výborného matematika a fyzika, změnila na hvězdárnu a meteorologickou observatoř, vybavenou řadou přístrojů k nejrůznějším měřením a pokusům. J. Stepling zřejmě započal roku 1752 i s pravidelným měřením teploty, tlaku vzduchu a množství srážek. V této činnosti pokračovali i jeho následovníci, především jeho žák Antonín Strnad, který od roku 1775 vedl podrobné deníky meteorologických údajů. Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 využívala Klementinum sekularizovaná univerzita. Observatoř stala státním ústavem. Významná éra klementinských astronomů a matematiků pokračovala - působili zde například Jan Tesánek, Stanislav Vydra, Antonín Strnad, Alois M. David, František Gerstner či Bernard Bolzano. Za první republiky se astronomové odstěhovali z Klementina na nově vybudovanou hvězdárnu na Ondřejově, ale časová služba zůstala na věži až do okupace v roce 1939.

 

Ševčínský důl - zlatá mince ČRŠevčínský důl - zlatá mince ČRIII. Ševčínský důl Příbram - Březové hory. Národní kulturní památka 

Ševčinský důl patří mezi významné památky technické architektury 19. století. Byl založen v roce 1813 na místě středověkého vodotěžného dolu a pojmenován nejprve po císaři Františkovi I. Později se změnil na důl Císaře Františka Josefa I. a v r. 1918 získal současný název podle významné rudné žíly. Důl má 32 pater a jeho celková hloubka, dosažená v r. 1909, činí 1128,8 m. Dominantou dolu je šachetní budova z roku 1879, vysoká 37,5 m, postavená ve stylu inženýrské architektury zvané Malakov, která je kombinací neomítnutých pálených cihel a kamene a vyznačuje se rovněž zdobnými architektonickými prvky (např. římsy, balustráda, tvarované cihly). Typická pro tuto budovu je věžička zakončená dřevěným ochozem, která byla určena pro astronomická pozorování. Těžní věž je z počátku 20. století. Součástí areálu Ševčinského dolu je i strojovna s unikátním pístovým kompresorem, cáchovna, bývalý bytový dům báňských úředníků a techniků a další provozní budovy. Celý areál je dnes základní částí Hornického muzea v Příbrami, největšího hornického muzea v České republice.

 

Vodní mlýn ve Slupi- zlatá mince ČRVodní mlýn ve Slupi- zlatá mince ČRIV. Národní kulturní památka Vodní mlýn ve Slupi 

Nedaleko Znojma je možné navštívit jeden z nejkrásnějších a největších vodních mlýnů na území České republiky – vodní mlýn ve Slupi. Samotný vznik mlýnu byl umožněn vybudováním krhovicko – jaroslavického náhonu, dlouhého 29 km, který napájel několik rybníků a poháněl čtyři mlýny. Náhon sloužil nejen jako nezbytná podmínka pro provoz mlýna, ale taktéž fungoval jako ochrana před povodněmi. Ačkoliv štít na vchodu do mlýna nese datum 1512 a toto datum se občas mylně pokládá za datum založení, jeho počátky se datují již do 14. století a z roku 1512 pochází první písemná zmínka o jeho existenci. Na přelomu 16. a 17. stol. byl mlýn rozšířen a v 1. čtvrtině 17. století proběhla jeho renesanční přestavba, jejíž podobu můžeme spatřit dodnes. V průběhu 18. století se mlýn stal se svými až pěti vodními koly a až 10 mlýnskými složeními (tj. mlecími stroji s mlecími kameny) jedním z největších na území Moravy. Roku 1810 dosáhl majitel mlýna Jan Hollý zbavení povinnosti mlýna vůči vrchnosti a díky tomu se stal prvním svobodným mlynářem ve Slupi. Mlýn byl v chodu až do roku 1951 a do roku 1957 fungoval jako šrotovník. Poté sloužil jako skladiště a postupně chátral a teprve v průběhu let 1974 - 1984 proběhla jeho rekonstrukce. V mlýnici je instalováno částečně zrekonstruované strojní zařízení a v obytné části se nachází expozice vývoje mlynářství od pravěku až po současnost.V technologické části mlýna lze spatřit čtyři složení (konkrétně se jedná o složení staročeské, kašové a dvě složení amerikánská či také nazývaná umělecká), která jsou poháněna čtyřmi vodními koly na spodní dopad vody a dále se zde nachází válcový mlýn se třemi mlecími stolicemi a stroji na čištění zrna a třídění meliva. Průčelí mlýnské budovy je zdobeno arkádovými oblouky kolem oken a nachází se zde kryté dvojramenné arkádové schodiště nesené toskánskými sloupy a věžičkou.



Řetězový most ve Stádlci - zlatá mince ČRŘetězový most ve Stádlci - zlatá mince ČRV. Národní kulturní památka řetězový most ve Stádlci

Jeden z posledních nejen českých. ale i středoevropských řetězových mostů byl původně postaven podle plánů inženýra Gassnera a B. Schnircha přes Vltavu v Podolsku, kde sloužil 113 let na důležité obchodní cestě z Bavorska do Haliče. Starý přívoz v Podolsku v té době přestal stačit narůstajícímu dopravnímu ruchu navíc byl nepoužitelný při odchodu ledů a při vysokém stavu hladiny. V oné době (v roce 1847) bylo nejbližší přemostění v Týně nad Vltavou nebo až v Praze, což byla značná zajížďka a ztráta času. Od přelomu 18. a 19. století až do jeho poloviny byly stavěny u nás i v Evropě četné řetězové mosty - přes vídeňský kanál byl dokonce postaven řetězový most železniční. Řetězové mosty byly ve Strážnici - tam byl vůbec první první řetězový most na evropském kontinentě mimo Anglii - v Žatci, Lokti, v Praze a jinde. Řetězový most v Podolsku sloužil do roku 1960, kdy bylo rozhodnuto o jeho snesení. Nejen proto, že nad ním stál již 510 metrů dlouhý most železobetonový z roku 1942, ale vzhledem k napouštění Orlické přehrady, která by ho zaplavila. Ze zahraničí přišla v 60. letech nabídka odkoupení mostu - byla však na štěstí zamítnuta a bylo rozhodnuto most, který byl v roce 1959 prohlášen národní technickou památkou, postavit jinde. Celkem bylo navrženo 13 lokalit případného znovuvybudování podolského mostu: například u Zlaté Koruny nebo v Tismenickém údolí v Táboře, posléze však bylo vybráno velmi zdařile údolí Lužnice nedaleko obce Stádlece, na silnici do Dobřejovic, Čenkova a Želče. Stádlec leží necelé dva kilometry od Opařan na státní silnici z Tábora do Písku. Most - přes jeho očividný význam pro dějiny techniky - není snadné najít: serpentinami se sjíždí do hluboce zaříznutého údolí Lužnice k místnímu mlýnu, proti němuž býval kamenolom. Dopravu před postavením mostu obstarával brod a přívoz. Most byl rozebrán a zase složen z 2 000 kvádrů a 1 100 ocelových částí u Markova mlýna. Základní nosnou konstrukci mostu představují čtyři řetězy uspořádané do dvou dvojic. V těchto dvojicích jsou řetězy nad sebou ve svislé rozteči 430 mm. Řetězy jsou uloženy na dvou kamenných pylonech - branách o rozměrech půdorysu 4 x 9 metrů. Výška pylonů nad vozovkou je 10 metrů. Řetězy jsou uloženy v pylonech na kluzných ložiscích. Konce řetězů jsou kotveny do čepů uložených v hácích osmi železných kotevních desek - každá váží 2,3 tuny. Při rozebírání pylonů byly jednotlivé kamenné bloky číslovány - každý jinou barvou a jinými číslicemi - jeden pylon bíle číslicemi arabskými, druhý červeně číslicemi římskými. Po deseti letech dočasného uskladnění se však některé číslice smyly, některé železné části řetězů byly poškozeny nebo vůbec chyběly, což podstatně ztížilo obnovu. Z celkové hmotnosti železných částí 102 tun muselo být 14 tun pořízeno nově, i některé kamenné kvádry musely být dodány nově. O tom, jak ošidné muselo být rozebírání a znovupostavení této památky svědčí okolnost, že se dokonce uvažovalo a zkrácení mostu z původních 90 na pouhých 60 metrů! Most o osmimetrové šířce byl dán znovu do provozu v roce 1974, hmotnost projíždějících vozidel je omezena - stejně jako jejich míjení - na 2,5 tuny. V současné době je o konstrukci dobře postaráno - na spodní straně mostovky jer instalována pojízdná inspekční lávka, která může sloužit údržbě a drobnějším opravám. Most se dá skupinou výrazně rozkmitat. Na řetězový most u Stádlece není bohužel nijak upozorňováno, ani samotná technická památka není opatřena náležitou informační tabulí, jak by právem zasluhovala a jak je to obvyklé v zahraničí.

VI. Kulturní památka pivovar v Plzni

Pivovar Plzeň - zlatá mince ČRPivovar Plzeň - zlatá mince ČRV Plzni se začalo vařit pivo krátce po založení tohoto královského města v roce 1295. Právo sladovat, vařit a čepovat pivo bylo dědičné a vztahovalo se vždy k měšťanovu domu. Od krále Václava II. obdrželo toto právo na 250 plzeňských měšťanů. Přes sedm set let ale měšťané vařili nadkvasné pivo ne příliš valné chuti, takže se do Plzně dovážela kvalitnější piva z Bavor nebo ze Saska a lacinější piva z blízkého okolí. Až v roce 1839 se podařilo prosadit, aby se právováreční měšťané raději spojili a stali se podílníky moderního pivovaru, který bude vyrábět dostatek kvalitního piva. Stalo se a roku 1842 otevřel Měšťanský pivovar poprvé svou bránu, aby zde přijal uznávaného odborníka až z Bavor, sládka Josefa Grolla. A tomuto tehdy ani ne třicetiletému muži se zde podařilo uvařit první várku zlatavého, řízného a mimořádně lahodného podkvasného piva - plzeňského ležáku. "Jaký obdiv nastal, když zaskvěla se zlatavá jeho barva a sněhobílá pěna se nad ní vznášela, jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek", poznamenal kronikář. Dovoz do Plzně ustal, protože se věhlas nového piva rychle rozšířil. A nejenom po Plzni. Plzeňské se naopak brzy začalo vyvážet. Zásluhu na tom měli tehdy formani, jejichž těžké vozy křižovaly svět od města k městu. Zájem o plzeňský ležák byl mimořádný - brzy pronikl do západočeských lázní, kde ho objevili bohatí pacienti z německých zemí a Francie, a postupně ho začal obdivovat svět, v sedmdesátých letech 19. století i Amerika. Mezitím doma i v cizině přibývalo pokusů, jak ho napodobit, a proto si dal Měšťanský pivovar v roce 1859 zaregistrovat ochrannou známku Plzeňské pivo - Pilsner Bier. Ovšem v Plzni přibývalo také pivovarů, všechny vyráběly plzeňské pivo a přitom těžily ze slávy piva produkovaného Měšťanským pivovarem. A tak došlo k další změně. Vznikla (prý ve spolupráci s berlínskými obchodními zástupci Měšťanského pivovaru) a v roce 1898 byla zaregistrována dnes proslulá ochranná známka Pilsner Urquell - česky Plzeňský Prazdroj.

 

VII. Kulturní památka zdymadlo na Labi pod Střekovem

zdymadlo pod Střekovem - zlatá mince ČRzdymadlo pod Střekovem - zlatá mince ČRMasarykova zdymadla - technická památka. Autorem je architekt J.Vahala. Výstavba probíhala v letech 1923-36. Bylo to tenkrát největší vodní dílo v nejen v Čechách ale i v Evropě.
Střekovskou nádrží je vytvořeno jezero dlouhé 19,5 km o celkovém objemu 16 mil. m3 vody. Kromě zajištění splavnosti snižuje nebezpečí vylití Labe z břehů v úseku Lovosice - Zálezly a umožňuje také odběry povrchové vody pro hospodářské účely. Zajímavostí vodního díla je rybovod. V dělicím pilíři mezi jezem a elektrárnou je rybí přechod komůrkového typu. Léta praxe ukázala, , že do něho migrují jen některé druhy středně velkých ryb. V současné době se předělává na větší parametry, aby touto propustí mohly plout i takové ryby jako je losos. Na tuto investici přispívá ze svých fondů PHARE. Velká plavební komora má užitné rozměry 170 x 24 m, kótu horního prahu 132,10 m n.m., dolního záporníku 130,80 m n.m. a horní hranu zdi komory 143,60 m n.m. Horní dvoudílná tabulová vrata s portálem jsou shodné konstrukce jako jezové uzávěry. Horní tabule je vyvážena pro zmenšení ovládací síly a po vyrovnání hladin se spouští pod hladinu. Dolní vrata jsou vzpěrná s elektomechanickým ovládáním pomocí odpružených táhel. Hradící stěna vrat je tvořena tzv. puklovkami. Komora může sloužit i k převádění velkých vod. Malá plavební komora je dvoudílná o užitné délce 173,70 m (resp. 82,2 m 1 81,5 m), užitné šířce 13,0 m. Kóta horního záporníku je 138,0 m n.m., středního a dolního záporníku 130,80 m n.m. Horní hrana zdi je 143,60 m n.m. Horní a střední vrata jsou vzpěrná, dolní vrata desková. K pohybu vrat obou komor jsou použity hydraulické servoválce, s ovládáním z místa. Připravuje se centrální ovládání z velínu. Obě komory se plní a prázdní dlouhými obtoky hrazenými tabulemi s hydraulickým pohonem. Provizorní hrazení plavebních komor je stejného typu jako u jezových polí. Vodní elektrárna má instalovány tři Kaplanovy turbíny o hltnosti po 100 m3/s. Spodní stavbu elektrárny tvoří tři turbínové bloky s betonovými spirálami lichoběžníkového průřezu. Vrchní stavba nad generátory není provedena. Ty jsou před povětrnostními vlivy chráněny kruhovými plechovými poklopy. Na začátku přívodního kanálu jsou šikmé česle s prahem a ocelovou nasazenou nornou stěnou, čištěnou pojízdným čistícím strojem. Provizorní hrazení je v každém vtoku rozděleno pilířkem na dvě soustavy hradidel a je zde umístěn tabulový rychlouzávěr.


 

Mince se vydává vždy ve dvojím provedení ražby, které se liší povrchovou úpravou a hranou. Klasické běžné provedení má stejný lesk mincovního pole i reliéfu a vroubkovanou hranu. Mince ve zvláštním špičkovém provedení (tzv. proof) pro náročné sběratele má mincovní pole leštěné do vysokého lesku a reliéf je matován. Hrana mince ve zvláštním provedení je hladká. Mince v běžném i proofovém provedení jsou raženy ze zlata o ryzosti 999.9. Hmotnost mincí je 7,777 g, průměr je 22 mm. Obdobně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,062 g a v obsahu zlata odchylka nahoru 0,01 %.

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu, zhotovená na polokartónu červené barvy. Mince je vyobrazena zlatě s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je společná.

Od 1.5.2004 jsou tyto zlaté mince podle § 92 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o DPH osvobozeny od DPH.

Další podrobnosti o těchto i dalších mincích naleznete na adrese Zlatemince.cz



Zlatemince.cz

Největší internetový obchod s numismatikou specializovaný na mince Československa, České a Slovenské republiky. 

Server nabízí rychlý a pohodlný způsob objednání, bezpečnou a diskrétní dodávku vybraných mincí až do domu.

Využijte našich služeb a pořiďte si vlastní 
sbírku mincí. Investice do zlata je navíc osvobozena od DPH ! 



 

Tip : Stiskem klávesy F11 se zvětší náhled obrazovky . Dalším stiskem se vrátí původní stav.