Libra Velké Británie (1)
Bankovky Spojeného království
O variantách libry, související s librou britskou, jsme čtenáře informovali v poměrně rozsáhlém seriálu publikací již dříve (M & B; 2014–2015). Jednalo se o libru severoirskou a libru skotskou. V této souvislosti je na místě zopakovat tu skutečnost, že libra britská je současně platná na území severního Irska a také na území Skotska. Severoirskou a skotskou libru však nelze používat v bankovním sektoru ve Velké Británii. Je to dáno tím, že tyto lokální varianty libry jsou tištěny bankami, jak jsme již referovali dříve, mající charakter privátních bankovních domů. Na území Skotska jsou to tři banky a na území Severního Irska dokonce čtyři bankovní ústavy.
Pro charakteristiku britské libry lze v mnohém použít podobnou argumentaci, jako v případě libry skotské a severoirské (období do decimalizace po roce 1971). Oficiální ISO 4217 kód měny je GBP (pound sterling, british pound). Jednu £ po provedené decimalizaci tvoří 100 pencí. Ty se od roku 1972 označují jako nové pence (new pence). Značka pro libru je £ a v angličtině se dává před sumu. Podobně je značka lokalizovaná před nominální hodnotu na bankovkách.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
KRIZE OBĚŽIVA V ANGLII NA KONCI 17. STOLETÍ (1) Padělatelé, okrajovači a William Chaloner
Anglie byla koncem 17. století rájem pro padělatele.
Ručně ražené mince přímo sváděly k padělání a okrajování mincí bylo celonárodní zábavou již od středověku. Koruna se sice pokoušela problémy řešit zavedením strojové ražby, ale padělatelé brzy dokázali prolomit nové ochranné prvky. Anglické stříbro mizelo ve velkém do Francie a obyvatelstvo se bouřilo. V neklidné době se objevil padělatel, který měl ambice i schopnosti: William Chaloner.
Anglické oběživo koncem 17. století
Koncem 17. století obíhaly v Anglii převážně starší ručně ražené mince. Ty byly díky svému opotřebení a nepravidelnému tvaru snadnou kořistí podnikavých jedinců, kteří z nich s pomocí nůžek a pilníků okrajovali zlomky stříbra. Ručně ražené mince nepředstavovaly žádnou výzvu ani pro padělatele. Falza byla odlévána z běžných kovů jako olovo nebo měď a poté postříbřena. Problémy s paděláním a okrajováním měly odstranit nové strojově ražené mince. První pokusy se strojovou ražbou proběhly již za vlády Alžběty I., kdy Francouz Eloye Mestrelle roku 1561 použil koňskou silou poháněný šroubový lis. Kvalita strojově ražených mince byla nepoměrně vyšší ale Mestrelle byl jako cizinec neoblíbený a jeho stroje byly pracovníky mincovny vnímány jako hrozba pro jejich zaměstnání.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
