PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (1) Obsah a forma, základní pojmy
Písmo můžeme chápat jako soustavu znaků s funkcí označovat nebo sdělovat.
S rezervou se dá použít fráze – písmo je staré jako lidstvo samo. Značky ukazující cestu v krajině, nebo dokládající vlastnictví nějakého předmětu, můžeme skutečně umístit do značné hloubky lidských dějin. Zvyšování nároků na sdělení činilo znaky složitějšími a dávalo je postupně do vzájemných souvislostí. Ve starověku už jsou pak známa různá písma tehdejších kultur, například klínové písmo Chetitů nebo hieroglyfy starých Egypťanů.
Západoevropská tradice se opírá o písmo, které se vyvíjelo ve Středomoří, ve starém Řecku a Římě. Platí pro ně stejná charakteristika, jako pro všechna písma předchozí a souběžně existující. Bylo dorozumívacím prostředkem vzdělané elity společnosti, která jeho sdělení podle potřeby prostředkovala negramotné většině.1 Pod pozdějším názvem „latinka“ se tohle písmo stalo společným jmenovatelem bezpočtu typů, z nichž se skládají texty, obklopující nás dnes na každém kroku. Bez ohledu na jazyk nebo techniku použití je to ale v zásadě tatáž abeceda, doplněná několika písmeny a podle národních specifik dalšími detaily. To, co vnímáme především, je sdělení. Písmo, tedy znaky tvořící slova a věty, většinou jen registrujeme, podobně jako médium nesoucí sdělení - knihy, plakáty, e-maily. A také drobné mince v naší kapse.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
FERDINAND I. (V.)
Medaile na nástup vlády v roce 1835 a jejich varianty
Před více než 180 lety, v roce 1835, se ujal vlády poslední korunovaný český král z rodu habsburského – arcivévoda rakouský Ferdinand, jako rakouský císař toho jména první, jako uherský a český král v posloupnosti habsburských panovníků pátý.
Ferdinand I. Dobrotiv ý (*1793, †1875) z Habsbursko-Lotrinské dynastie, v letech 1835–1848 rakouský císař, byl nejstarší syn císaře Františka II. a jeho druhé choti Marie Terezie Neapolsko-Sicilské. Jeho celé jméno znělo Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelin. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty a byl chatrného zdraví. Měl hudební nadání, talent na jazyky a zájem o botaniku, na druhou stranu měl potíže s koncentrací a mluvení mu často činilo potíže. Nebyl schopen plnit v plném rozsahu všechny úkoly spojené s v ýkonem budoucích vladařských povinností. Jeho zevnějšek byl pro okolí spíše odpudiv ý. Ačkoli mu lékaři předpovídali krátký život, dožil se nakonec velmi v ysokého věku. Přízvisko „Dobrotivý“ si Ferdinand u mnohých získal pro své laskavé a příjemné chování. Často se mu, ale dostalo i hanlivých přízvisek jako „Dobrotinand Koňský (Gütinand der Pferdige)“, nebo dokonce „Nandl hlupák (Nandl der Trottel)“. Arcivévoda Ferdinand převzal z titulu dědičného císaře rakouského (Erbkaiser von Österreich) vládu po smrti svého otce císaře Františka I. dne 2. března 1835.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
