Mária Poldaufová Mistři české numismatiky
Mária Poldaufová patří k nejznámějším tvůrcům pamětních medailí a mincí na Slovensku.
Díky řadě realizací a ocenění je ovšem známá také v zahraničí. Mezi její největší úspěchy patří vítězství v Mezinárodní soutěži v designu mincí, kterou vyhlásila japonská mincovna. Pravidelně se zúčastňuje výstav FIDEM a výstav organizovaných Sdružením medailérů Slovenska. Její jméno je spjato s kremnickou mincovnou, pro niž dlouhá léta pracovala. Mária Poldaufová od malička miluje pohyb, dodnes si například ráda zalyžuje nebo zajezdí na kole.
Loni jste v Tokiu převzala cenu za první místo v Mezinárodní soutěži v designu mincí za rok 2011. Co pro vás toto ocenění znamená?
Pro mě tato událost znamená velice moc. Soutěže jsem se zúčastnila poprvé a hned jsem vyhrála, takže to vnímám jako takovou vrcholnou tečku za svou tvůrčí činností.
Jak dlouho trvá vaše aktivní kariéra?
Po ukončení umělecké průmyslovky jsem nastoupila do ateliéru v mincovně v Kremnici a tam jsem pracovala přesně čtyřicet roků a čtyřicet dnů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
Jak se dělá mincovna (14) Tvorba ceny oběžných mincí
Musím se ve svých vzpomínkách opět vrátit o mnoho let zpátky, do doby, když jsem v roce 1971 skládal státní zkoušku z ekonomiky na VŠE v Praze.
Byla to doba pokračující politické normalizace a pro studenty z našeho kruhu obzvlášť složitá. První dva ročníky s námi na přednášky a na cvičení chodil velmi talentovaný student, náš kamarád, jménem Jan Palach. Více se k tomu nechci rozepisovat. Pamětníkům to stačí a nové generace se už více dočtou v učebnicích dějepisu.
V době příprav na státnice nám vedoucí katedry docent Choma s vážnou tváří radil, abychom zapomněli, co jsme se učili v 1. a 2. ročníku o Šikově ekonomické reformě a jak máme být opatrní, abychom neřekli něco, co se nemusí líbit přísedícím v komisi. Byli jsme z toho zmatení. Když už jsme ztratili ideály pražského jara, nechtěli jsme ztratit šanci ukončit 5 let studia. S napětím jsem proto šel na státnici a přál jsem si nějakou ekonomicky neutrální otázku, kde bych mohl uplatnit své znalosti a zároveň nemusel papouškovat myšlenky normalizátorů. Měl jsem štěstí. Vylosoval jsem si teorii cen. Tu jsem měl velmi dobře zažitou z prvního ročníku, když jsem v politické ekonomii kapitalismu skládal zkoušku na stejné téma. Cenová problematika se od té doby stala mojí oblíbenou disciplínou, která mě nikdy neopustila.
Vedoucím řídícím pracovníkem mincovny jsem se stal v době, kdy už jsem měl více než 20 let podnikové praxe. Dávno jsem pochopil, že cena výrobku je základem ekonomického úspěchu v podnikání. Zjednodušeně řečeno „co nejlépe nakoupit a co nejlépe prodat“. Neplatilo pro mě to hokynářské „co nejlaciněji nakoupit a co nejdráž prodat“.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
