Falza 2012 Počet padělků klesl
Většina padělků českých peněz zadržených v České republice byla loni stejně jako v minulých letech jednoduššími falzifikáty, které by lidé při správném zacházení s penězi měli odhalit.
Většina padělků českých peněz zadržených v České republice byla loni stejně jako v minulých
letech jednoduššími falzifikáty, které by lidé při správném zacházení s penězi měli odhalit.
Zadrženo bylo celkem 3586 padělaných a pozměněných bankovek a mincí české měny, což je o 955 méně než v roce 2011. Návod na kontrolu ochranných prvků platidel nabízí Česká národní banka v řadě materiálů, například v mobilní aplikaci České peníze.
P„Naprostá většina padělků byla i v loňském roce vytvořena méně pokročilými technikami, padělatelé nejčastěji pracovali s inkoustovými tiskárnami a kopírkami. Takové falzifikáty zpravidla nebývají příliš zdařilé, buď nemají žádné ochranné prvky a nebo jsou tyto pouze jednoduše napodobené,“ uvedl člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal, který dohlíží na činnost sekce peněžní a platebního styku. „Pokud budou lidé věnovat bankovkám a jejich ochranným prvkům dostatečnou pozornost, měli by nepravé peníze poznat,“ dodal Lubomír Lízal.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013
Bílé peníze Vladislava II. Jagellonského Stručný úvod do problematiky
Za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) se v roce 1483 v kutnohorské mincovně začalo s ražbou nového nominálu, a to bílého peníze.
Tato mince se následně, s určitými přestávkami, razila po dobu více než 130 let až do období protihabsburského stavovského povstání (1618–1620).
Přestože se mincovnictví Vladislava II. Jagellonského těší poměrně značnému zájmu numismatiků, pro jeho bílé peníze to neplatí. Ty stojí jednoznačně ve stínu
Vladislavových pražských grošů. Z tohoto důvodu nepřekvapí, že současná věda postrádá jejich moderní komplexní typologický rozbor, který nahrazují sice kvalitní, ale v ně
kterých ohledech zastaralé práce Karla Castelina. Navzdory jeho publikovaným příspěvkům se při popisech pozdějších nálezů setkáváme nezřídka jen s informací o počtu bílých
penízů v daném souboru, aniž by jim byla věnována nějaká další pozornost. O určitý koncepční posun ve studiu bílých penízů se dále pokusili již jen Jaroslav Šůla a Karel Peukert a nověji se jim věnoval Jiří Chvojka.
Již Emanuel Leminger konstatoval, že s ražbou bílých penízů, označovaných také jako denáry české, se započalo v pondělí před sv. Řehořem čili 10. března roku 1483. Jakost nového nominálu byla stanovena na sedm lotů (438/1000) a jeho hodnota na jednu sedminu pražského groše, resp. na dva malé (černé) peníze. Jako tyto nejstarší bílé peníze jsou v literatuře tradičně uváděny dvoustranné mince, které na lícní straně nesou obraz českého lva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
