MODERNÍ CHRÁMOVÉ PŮLŠEKELY
Dvě kuriozní ražby
O tyrských šekelech, které byly přijímány jako dary jeruzalémskému Chrámu, jsem psal v článku Jidášových třicet stříbrných – Peníze v Ježíšově době, který vyšel na str. 8–11 tohoto časopisu M&B 2/2014.
Biblické přikázání o dávce (daru) Hospodinu o váze půl šekelu stříbra, kterou byl povinnen dát každý židovský muž starší dvaceti let, uvádí kniha Exodus 30, 13. Toto stříbro, později, v období 2. Chrámu i mince, sloužilo především na koupi obětních zvířat pro přinášení každodenní chrámové oběti a na další bohoslužebné potřeby. Půlšekelová stříbrná mince z doby pr vního protiřímského povstání. Mince byla ražena ve druhém roce povstání, tj. r. 67 nl. Avers s větvičkou tří granátov ých jablek a opisem „Jerušalajim hakedoša – Svatý Jeruzalém“. Revers s vyobrazením oltáře a nad ním písmena „šin, bet“, což je zkratka slov „druhý rok“ (povstání) a opisem „chací hašekel – půl šekelu“. Od roku 70 nl. jeruzalémský Chrám neexistuje, neboť byl zničen Titovým vojskem, což představovalo tragické završení pr vního protiřímského povstání, o němž píše též židovský historik a spisovatel Josephus Flavius ve svém díle Válka židovská.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.
Výrobní defekty na mincích (1) Stručný pohled do historie výroby mincí
Mincovní technika je vždy charakteristická pro určité historické období a mění se s technickým pokrokem.
Budeme se proto nejprve zabývat způsoby odpovídajícími dobové technické úrovni, kterými bylo zejména v našich historických zemích v průběhu desíti staletí v mincovnách zajišťováno mincovní dílo. Konečným produktem tohoto souboru na sebe navazujících výrobních činností byla ražená mince.
Mincovní dílo se zjednodušeně řečeno skládalo ze třech základních fází: A - přípravné (příprava mincovního kovu: jeho čištění od zbytkových příměsí z hutní výroby, legování pro získání mincovní slitiny předepsané ryzosti, lití cánů a jejich žíhání), B – mincířské (výroba střížků: zhotovování plátů a jejich úprava klopováním a kvečováním, žíhání a bělení, vážení) a C – pregéřské (ražení mincí). Dříve než se mohlo přistoupit k finální fázi celého náročného technologického procesu tj. k vlastní ražbě mincí, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila a dodala mincovní razidla. Je pochopitelné, že i výroba razidel prošla v průběhu staletí řadou proměn – od puncovní techniky 10. století, přes umělecky vrcholnou dobu rytých obrazů českých denárů 12. století zpět k puncovní technice doby grošové a tolarové až ke strojové výrobě již velmi blízké té dnešní. Pokud se týká vlastní ražby mincí i ona prošla složitým vývojem od ruční ražby přes první jednouché stroje k technicky vyspělým mechanickým ražebním lisům.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
