Jungfraujoch 100 let od zahájení provozu unikátní železnice
Nejvýše položenou evropskou železniční stanici Jungfraujoch, která leží ve stejnojmenném alpském sedle ve Švýcarsku, připomíná stříbrný pamětní medailon Pražské mincovny.
Předlohu pro obě strany ztvárnil výtvarník Luboš Charvát.
Alpská vlaková stanice Jungf raujoch je ve světě železnic skutečnou raritou. Nachází se totiž v nadmořské v ýšce 3454 m, přičemž převýšení vůči v ýchozí stanici v Interlakenu
činí obdivuhodných 2887 metrů. Celá železniční trasa, která měří 30 kilometrů, byla zprovozněna 1. srpna 1912.
Pražská mincovna zpracování grafického návrhu pamětního medailonu ke stému výročí zahájení
provozu na Jungfraujoch zadala výtvarníku Luboši Charvátovi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013
Mincovnictví Přemysla I. Otakara
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy.
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy, jíž poslední Přemyslovci dokázali využít jak ke konsolidaci vnitřních poměrů v zemi, tak k upevnění a postupnému rozšiřování moci na mezinárodním poli.
Důležitou součástí hospodářské transformace 13. století byla vnější kolonizace založená na zákupním (emfyteutickém) právu. S jeho uplatňováním se v českých zemích začala ve stále větší míře prosazovat peněžní forma směny a feudální renty, jež nejen v nově zakládaných městech, ale i na venkově vedla k postupné všeobecné monetizaci společnosti. Stará hradská soustava začala být nahrazována sítí královských a poddanských měst, tržních osad, nových hradů a klášterů. Zde všude bylo zapotřebí kvalitní mince, jež by podpořila hospodářský růst země.
Možnosti mincovní produkce Přemysla I. však byly dlouho omezené. I když se kvalita Přemyslových denárů proti předchozím emisím na konci 12. století patrně mírně zlepšila, lze říci, že po celé první dvacetiletí 13. století ražba mincí stagnovala. Byl to zejména nedostatek surovinových zdrojů a zřejmě i relativně malá poptávka po minci v domácím prostředí, jež českému panovníkovi bránily v razantní proměně měnových poměrů. K výraznějším
změnám mohlo dojít teprve od druhé poloviny třicátých let v souvislosti s odkrytím rozsáhlých ložisek stříbrné rudy na Vysočině. Handicapem byla i vnitrokontinentální poloha
českých zemí chráněných pohraničními horami a výrazná dominance podunajské cesty, která na sebe strhla podstatnou část obchodního provozu mezi západní a jihovýchodní Evropou. Jedinou významnou komunikační spojnici Čech se zahraničím představovala řeka Labe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
