Pražská konzervatoř - jedna z nejstarších škol
svého druhu v Evropě. U jejího zrodu stála „Jednota pro zvelebení hudby v
Čechách“, která byla tvořena pražskou šlechtou a po následujících více než
100 let konzervatoř financovala a řídila. Výuka byla zahájena 24. dubna
1811, zatím pouze v bytech profesorů. Už na podzim téhož roku se ale škola
přestěhovala do dominikánského kláštera svatého Jiljí. Zajímavostí je, že
v roce 1866 se o místo ředitele neúspěšně ucházel Bedřich Smetana. Zlatá
éra Pražské konzervatoře začala po přestěhování do Rudolfina v roce 1884,
kdy v jejím čele stanul vynikající houslista a pedagog Antonín Josef
Václav Bennewitz. Konzervatoř je vůbec spojena s mnoha dalšími slavnými
jmény. V letech 1901 až 1904 byl jejím ředitelem skladatel Antonín Dvořák,
když předtím na místě už deset let působil jako profesor. Mezi jeho žáky
byli například Josef Suk, Vítězslav Novák, Oskar Nedbal, Franz Lehár a
další významné hudební osobnosti. Po zestátnění v roce 1918 přišla
konzervatoř o prostory v Rudolfinu, na čas se přestěhovala do
benediktinského kláštera a pak do budovy bývalého chemického ústavu
v Trojanově ulici. Dnes sídlí v budově Na Rejdišti na pražském Starém
Městě.
V meziválečném období školu řídil i světoznámý
hudební skladatel Josef Suk, dlouhých osmadvacet let (do roku 1970) v čele
Pražské konzervatoře stál klavírista a hudební popularizátor Václav
Holzknecht. V roce 2010 byla obnovena Jednota pro zvelebení hudby
v Čechách, která si za cíl klade veřejnou podporu hudby a umění.
ZLATÉ
MINCE
