Astrologie se zrodila jako zemědělský kalendář ve starém Sumeru, někdy okolo
čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Kalendář byl postaven na jevu,
, kterému se říká heliaktický východ hvězd a který se tak stal základním konceptem
astrologie, ale později byl zapomenut. Sumeřané pozorovali nebe a zjistili, že i když se hvězdy pohybují po nebi po
oblouku, vycházejí a zapadají každou noc o něco dříve. Budete-li pozorovat
několik dní za sebou nebe těsně před úsvitem, zjistíte, že se postupně budou
objevovat nové hvězdy, kterým se podaří vyjít před tím, než vyjde slunce a potlačí
je svojí září. Okamžiku, kdy se toto hvězdě prvně podaří, se říká heliaktický východ.
Sekvence východů jednotlivých hvězd se opakuje téměř přesně stejně každý rok,
takže příchodu každého ročního období předcházel charakteristický sled heliaktických
východů hvězd. Okolo roku 3000 př.n.l. pojmenovali Sumeřané čtyři souhvězdí,
, které označovali změny ročních období. Byly to „Nebeský býk" pro jaro, „Velký lev"
pro léto, „Štír"pro podzim a „Kozoroh" pro zimu. Po dalších pozorování a provedení
určitých změn určili třicet šest oblastí na nebi, které byly uspořádány do třech
pásů po dvanácti. Střední pás, hvězdy, které vycházejí v místě východu slunce
představují náš zvěrokruh. Názvy souhvězdí se dochovala až do naší doby téměř
nepozměněná s výjimkou „Brázdy", která se teď nazývá „Panna" a „Čeledín", který
se dnes jmenuje „Skopec". Již tehdy si pohrávali s myšlenkou „měsíců" a bylo
tedy přirozené rozdělit nebe na 12 dílů, stejně jako bylo přirozené jim dát
jména, která nějak souvisela se zemědělstvím. Bylo velice lehké se zmýlit a postavení hvězd považovat ne pouze za koincidentní
se změnami ročních dob, ale za vlastní příčinu jejich změn. Astrologie se tak
stala nástrojem věštby a záhy
nahradila věštění pomocí čtení vnitřností obětovaných
zvířat či výklad snů, protože to byl mnohem přesnější nástroj, alespoň pokud se
týkalo počasí. Sumeřané věděli o pohybu planet a dospěli tedy k
jednoduchému závěru, že tyto vrtošivé věcičky jsou zodpovědné za změny událostí na zemi.
Z nejstarších dochovaných astrologických záznamů se můžeme dočíst, že „Když Merkur kulminuje v
Tammuzu, objeví se spousta mrtvých těl", či že „Když Jupiter jde
s Venuší, modlitby země budou bohy vyslyšeny". Tento druh astrologie se nazývá „astrologie světová" či „globální" a zabývá se
pouze předpovědí úrody, osudy zemí, válkami, králi a přírodními katastrofami.
Následná velká změna nastala, když se dostali okolo přelomu prvního tisíciletí
př.n.l. k moci Řekové a vynalezli „horoskopickou 
astrologii", kde mohl být každý
běžný jedinec předmětem vlastní předpovědi. Astrologie postupně nahradila snad
všechny řecké věštírny, jako Delfy, které byly prakticky zapomenuty přes všechny
snahy o jejich znovuvzkříšení a jejich chrámy byly nalezeny až moderní archeologií.
Ptolemaios shrnul všechno známé astrologické učení do díla nazvaného
„Tetrabiblios", které se stalo základním textem západu. Je třeba si uvědomit, že toto všechno se
stalo před Koperníkem a Keplerem, kdy panovali jen velice nejasné představy o tom,
co to hvězdy a planety jsou, a i když bylo známo, že země je kulatá, myslelo se,
že leží ve středu a nebylo vůbec jasné, jakou velikost má Slunce a Měsíc a jak
jsou daleko, a dokonce ani to, co znich je Zemi blíže. Ve skutečnosti někteří
Řekové některé z těchto věcí poznali, ale když řecké období skončilo, vědomosti
se vrátili k tomu, co řekl Ptolemaios. Když v Římě zvítězilo křesťanství, došlo dokonce
k návratu k ploché Zemi a veškeré proroctví se stalo zločinem, protože odporovalo křesťanské ideji svobodné vůle.
Astrologie se v době temna spolu s ostatními světskými vědami stáhla do podzemí.
Na povrch se dostala opět až v osmém století a plně byla rehabilitována až
v období středověku, kdy se k nám vrátila prostřednictvím Arabů, spolu
s dalšími vědomostmi převzatými od Řeků, které byly v Evropě potlačeny, jako byla matematika, astronomie,
hudba, filosofie a alchymie.
Prameny :
astrologie.unas.cz
ZLATÉ
MINCE
Medaile se
prodávají i samostatně :
