Václav IV. – český, německý a římský král z dynastie Lucemburků. Syn krále Karla IV.
Václav se narodil 26. února 1361 v Norimberku. Jeho matkou byla Karlova třetí žena Anna Svidnická. Jako netrpělivě očekávaného dědice trůnu ho otec od dětství zahrnoval všestrannou péčí. Za českého krále nechal Václava korunovat již jako dvouletého pražským biskupem Arnoštem z Pardubic. Stalo se tak 15. června 1363. Karel IV. synovi zajistil také německý trůn, díky čemuž mohl Václav užívat titul král římský. Korunovace se uskutečnila 6. července 1376 v Cáchách.
Reálně vládu v Českém království i ve Svaté říši římské Václav převzal po Karlově smrti v roce 1378.
Ač po všech stránkách vzdělaný, povahově se Václav k řízení státu příliš nehodil. Obzvláště v tehdejší nestabilní době. Král se projevoval jako nerozhodný a odkázaný na rádce, jejichž motivem byla často pouze touha po moci a bohatství. Kritikové mu vyčítali, že se místo vládnutí věnuje spíše svým zálibám, mezi něž patřil například lov v křivoklátských lesích nebo chov exotických zvířat. Trnem v oku jim byly i královy několikadenní divoké večírky a sklony k alkoholu. Odpor šlechty, vedený moravským markrabětem Joštem, tak vyvrcholil až ve spiknutí. V roce 1394 nechali vzbouřenci krále zajmout a uvěznit. Přesto, že ho zakrátko osvobodil jeho bratr Jan Zhořelecký, byl Václav nucen podepsat řadu ústupků a opoziční panská jednota nadále sílila.
Příliš dobře se Václavovi nevedlo ani v zahraniční politice. V roce 1400 ho porýnští kurfiřti, kvůli liknavosti a nezájem o vladařské povinnosti, nechali sesadit z říšského trůnu. Václav hrozil vojenským tažením, dobře však věděl, že bez podpory domácí šlechty by válka neměla šanci na úspěch. Byl to naopak on, kdo musel vypít další doušek z kalicha hořkosti. V roce 1402 ho totiž nechal uvěznit jeho bratr Zikmund, jemuž kdysi pomohl na uherský trůn. Václava držel v zajetí dvacet měsíců a přitom se snažil ovládnout České království. V důsledku vpádu a drancování Zikmundovými vojsky se domácí šlechta s Václavem nakrátko spojila, král však už nebyl schopen efektivně ovlivňovat společenské klima, které spělo k celkovému rozvratu. Několik dnů po první pražské defenestraci, vedené husitským kazatelem Janem Želivským, zlomený Václav IV. 16. Srpna 1419 umírá. Jeho manželství s Johannou Bavorskou a později s Žofií Bavorskou zůstala bezdětná.
|
ZLATÉ
MINCE
