|
|
Další podobné medaile:
Petr Vok z Rožmberka (1. října 1539 – 6. listopadu 1611) - poslední člen šlechtického rodu Rožmberků. Mecenáš a znalec umění, významná postava českých dějin z období renesance. Úmrtím Petra Voka v roce 1611 skončilo téměř čtyřsetleté panování slavného a mocného rodu Rožmberků. Petr Vok se narodil 1. října 1539 v Českém Krumlově. Vlády nad rožmberským panstvím se nicméně ujal až po smrti staršího bratra Viléma v roce 1592. Na rozdíl od něho se Petr příliš o politiku nezajímal, zato se proslavil jako zakladatel proslulé rožmberské knihovny, jejímž archivářem se stal Václav Březan. Ten svého pána charakterizoval takto: „Byl pán Petr Vok postavy spanilé, vyšší nežli pan Vilém, bratr jeho, vzezření libého, způsobů vážných, právě knížecích, promlouvání rozumného, milosrdný, přívětivý. A ač se hněval, však žádnému nelál a nezlořečil, než mírnými slovy domlouval. Pán veselý, šprýmovný, avšak v sešlosti všecken se na pobožnost oddal, rád pobožné knihy četl, slova božího poslouchal. Byl novýh věcí žádostivý a všelijakých umění a kumštů milovný, na něž velký náklad činil. A zvláště kochání a libost jměl v stavění, v čemž s panem bratrem svým se srovnal. Obyčej jeho byl více státi nežli seděti a procházeti se, takže i mladým s pánem setrvati bylo obtížné. Pán velmi udatný, smělý a poněkud opovážlivý v tom, že k divokým šelmám, nedvědům, lvům a koňům, psům směle šel bez strachu.“ Jako člen Jednoty bratrské se Petr Vok proti katolickým Habsburkům vymezoval a vždy se zasazoval o náboženskou svobodu v zemi. Vydání takzvaného Rudolfova majestátu (9. července 1609), který ji potvrdil, proto ze srdce přivítal. Petr Vok z Rožmberka zemřel 6. listopadu 1611 na zámku v Třeboni. Jeho tělo bylo uloženo do rožmberské hrobky v klášteře Vyšší Brod.
Erb Viléma z Rožmberka Vilém z Rožmberka (10. března 1535 – 31. srpna 1592) – významný český politik a diplomat z rodu Rožmberků. Vilém z Rožmberka se narodil na zámku Schützendorf v Rakousku, jako čtvrté dítě Jošta III. z Rožmberka a Anny z Rogendorfu. Už v roce 1551, kdy mu bylo šestnáct let, se ujal správy rozsáhlého rodového majetku. Ve stejném roce navštívil Itálii, která ho okouzlila renesanční kulturou i odlišným životním stylem. Vilém byl ostatně přesvědčen, že kořeny jeho rodu sahají právě do Itálie. Po návratu proto rozšířil rodový znak s červenou růží o stříbrné a červené pruhy se zlatým břevnem, které měly symbolizovat spříznění s italským rodem Orsini. Na zámku v Českém Krumlově, jenž si zvolil za rezidenční sídlo, zavedl chov medvědů. Ti měli připomínat původ jeho rodu, neboť medvědice se italsky řekne orsa. Tradice chovu medvědů se v Českém Krumlově dodržuje dodnes. V roce 1570 se Vilém stal nejvyšším purkrabím pražským. Jako významný diplomat působil ve službách císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. Habsburského. Dva roky po jmenování byl Habsburky pověřen, aby vedl jednání, které pro ně mělo zajistit uvolněný polský trůn. Pro velkou část polské šlechty byla tato možnost nepřijatelná, Vilém však svým vystupováním udělal takový dojem, že byl sám navržen za královského kandidáta. V dobách nepřítomnosti vládce byl Vilém domácími i zahraničními politiky považován za místokrále, což svědčí o důležitosti jeho postavení. Jako umírněný katolík byl tolerován i českými protestantskými proudy. Ač čtyřikrát ženatý, potomků se Vilém nedočkal. Po jeho smrti se správy rožmberského panství ujal jeho mladší bratr Petr Vok.
Patr Vok a Vilém z Rožmberka na známce České pošty Kateřina z Ludanic (asi 1565 - 22. června 1601) – česká šlechtična. Manželka velmože Petra Voka z Rožmberka. Přesné datum narození Kateřiny z Ludanic je zahaleno tajemstvím. Matka Johanka Meziříčská z Lomnice ji na svět přivedla na hradě Helfštýn kolem roku 1565, otcem byl Václav z Ludanic. Ten však záhy zemřel a Kateřininým poručníkem se stal hejtman moravského markrabství Zachariáš z Hradce. V roce 1579 začala jednání o sňatku s Petrem Vokem z Rožmberka, kterému měla dívka dát následníka. Mladičká Kateřina, v té době ji mohlo být čtrnáct nebo patná let, se za tehdy jedenačtyřicetiletého šlechtice provdala 14. února 1580 na zámku v Bechyni. Po svatbě jí připadlo panství helfštýnské s městem Lipník nad Bečvou, jakožto dědictví po otci. Kateřina pocházela z českobratrského prostředí a svým přesvědčením ovlivnila i manžela, který se k bratrskému společenství choval velmi vřele a podporoval jej. Potomka se nicméně tento nesourodý pár nedočkal a manželství tak nenaplnilo Petrovo očekávání. Ke všemu se u Kateřiny začala projevovat dušení choroba. Tolerantní Petr Vok se o nemocnou manželku přesto staral až do jejího skonu 22. června 1601. Kateřina z Ludanic je pohřbena v rodinné hrobce Rožmberků ve Vyšším Brodě.
|
Série 4 medailí - Rožmberkové - Petr Vok Petr Vok z Rožmberka se do historie zapsal jako poslední ze šlechtického rodu Rožmberků. Jeho úmrtím v roce 1611 skončilo téměř čtyřsetleté panování tohoto slavného rodu. Petr Vok se narodil 1. října 1539 v Českém Krumlově. Vlády nad rožmberským panstvím se nicméně ujal až po smrti staršího bratra Viléma v roce 1592. Na rozdíl od něho se Petr příliš o politiku nezajímal, zato se proslavil jako zakladatel proslulé rožmberské knihovny, jejímž archivářem se stal Václav Březan. Ten svého pána charakterizoval takto: „Byl pán Petr Vok postavy spanilé, vyšší nežli pan Vilém, bratr jeho, vzezření libého, způsobů vážných, právě knížecích, promlouvání rozumného, milosrdný, přívětivý. A ač se hněval, však žádnému nelál a nezlořečil, než mírnými slovy domlouval. Pán veselý, šprýmovný, avšak v sešlosti všecken se na pobožnost oddal, rád pobožné knihy četl, slova božího poslouchal. Byl novýh věcí žádostivý a všelijakých umění a kumštů milovný, na něž velký náklad činil. A zvláště kochání a libost jměl v stavění, v čemž s panem bratrem svým se srovnal. Obyčej jeho byl více státi nežli seděti a procházeti se, takže i mladým s pánem setrvati bylo obtížné. Pán velmi udatný, smělý a poněkud opovážlivý v tom, že k divokým šelmám, nedvědům, lvům a koňům, psům směle šel bez strachu.“ Petr Vok z Rožmberka zemřel 6. listopadu 1611 na zámku v Třeboni. Jeho tělo bylo uloženo do rožmberské hrobky v klášteře Vyšší Brod.
1. Petr Vok z Rožmberka
Licní strany
Polyxena z Pernštejna (1566 – 24. května 1642) – česká katolická šlechtična, dárkyně věhlasného Pražského Jezulátka. Čtvrtá, a poslední manželka Viléma z Rožmberka. Polyxena byla dcerou českého šlechtice a nejvyššího kancléře českého království Vratislava II. z Pernštejna, matka pocházela ze Španělska. Za manželku si Polyxenu vybral Vilém z rodu Rožmberků, který byl stále bezdětný a doufal, že mu o třicet let mladší žena dá potomka. Nedočkal se však ani ve svém čtvrtém manželství. Cílevědomá Polyxena nechala na sebe zavčasu přepsat roudnické panství, které po smrti manžela v roce 1592 spadlo do jejího vlastnictví. Brzy se projevila jako dobrá hospodářka. Po smrti svého bratra a císařského vojevůdce Jana, který zahynul při obléhání Turky obsazené pevnosti Rába, převzala pod svou správu i panství Litomyšl. Zároveň se stala poručnicí jeho tří dětí. Podruhé se vdala 23. listopadu 1603, a to za nejvyššího kancléře Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Tento uznávaný politik byl považován za představitele české katolické šlechty. Není divu, že v době před a pobělohorské oba manželé pevně stáli na straně katolíků. U paní Polyxeny našli po druhé pražské defenestraci útočiště z okna vyhození Vilém Slavata a Jaroslav Bořita z Martinic. Polyxena podporovala různé mnišské řády, v Roudnici založila kapucínský klášter, rázně však také na svých panstvích dokázala potlačit ohniska odporu proti katolizaci. Do historie se zapsala unikátním darem: klášteru bosých karmelitánů darovala sošku Jezulátka, která se dodnes nachází v pražském kostele Panny Marie Vítězné a je uctívána křesťany z celého světa. Sošku do Čech ze Španělska přivezla její matka.
|
||||||||||||||||||||||
ZLATÉ
MINCE
