Chodové
obyvatelé západních Čech v
oblasti Domažlic. V minulosti plnili Chodové funkci strážců hranic a
využívali proto řadu privilegií. To první jim písemně udělil už král Jan
Lucemburský. Začátkem šestnáctého století začal jejich strážní význam upadat
a Chodové byli dáni do zástavy Švamberkům, kteří je chtěli využívat jako
běžné poddané s minimálními právy. Chodové měli řadu svých privilegií
doloženu písemně, a tak se snahám Švamberků i pozdějších správců zarytě
soudně bránili. Nekonečné spory s vrchností vyvrcholily za správy Maxmiliána
Lamingena zvaného Lomikar. V roce 1674 bylo několik vůdců odporu zatčeno a o
šest let později přišli Chodové o svá privilegia definitivně. Dvě listiny se
jim však přesto podařilo uschovat a v roce 1692 se rozhořel další spor.
Chodové přestali robotovat, odvádět dávky a žádali císaře, aby uznal jejich
stará práva. Ani jedna strana však neustoupila a rozepře dospěla až
k obsazení chodských obcí císařským vojskem. Tři vůdčí osobnosti vzpoury,
mezi nimiž vyčníval Jan Sladký Kozina, byli původně odsouzeni na jeden rok
nucených prací. Lamingen si však pro rebelanty vynutil tresty smrti.
Rozsudek nakonec zmírnil císař a popraven byl jen Kozina. K exekuci došlo
28. listopadu 1695 v Plzni. Kozina už na popravišti prý zvolal: "Lomikare,
Lomikare. Do roka a do dne zvu tě na Boží súd." Lomikar skutečně přibližně
za rok náhle zemřel, podle rodokmenu rodu Lamingerů se tak událo 2.
listopadu 1696.
ZLATÉ
MINCE
