Velká Morava – státní útvar západních Slovanů, známý také jako Velkomoravská říše. Rozkládal se převážně na území dnešní Moravy, západního Slovenska a Maďarska. V době největšího rozmachu zasahovala Velká Morava i na české, německé, rakouské, rumunské a polské území.
Prvním písemně doloženým vládcem Velké Moravy byl kníže Mojmír I. Sídlo jeho Moravského knížectví se pravděpodobně nacházelo v Mikulčicích na jižní Moravě.
Nástupcem Mojmíra I. se roku 1846 stal jeho synovec Rastislav, za jehož vlády na Moravu dorazili věrozvěstové Konstantin a Metoděj.
Svého vrcholu dosáhla Velká Morava za Svatoplukovy éry, kdy se stala skutečnou evropskou velmocí s vlastní církevní správou a arcibiskupem. Staroslověnština byla navíc uznána jako oficiální liturgický jazyk. V roce 894 Svatopluk zemřel. Jeho nástupce Mojmír II. musel čelit útokům Východofranské říše a později i Maďarů.
Počátkem desátého století se boji vyčerpaná Velkomoravská říše rozpadla na menší samosprávná území. Podle některých historiků přispěly k úpadku Velké Moravy také mohutné záplavy, které postihly její centrální území.
Architektura z dob Velké Moravy byla poměrně jednoduchá, ale účelná. Vznikala opevněná hradiště, která byla také místem řemeslné výroby a obchodu, v hojném počtu vyrůstaly církevní stavby. Na vysoké úrovni bylo šperkařství, což dokládají nálezy náramků, náušnic nebo prstenů. Moravané znali technologie zlacení, stříbření, tepání, odlévání i lisování. Charakteristickými ozdobami mužů i žen byly takzvané gombíky, vyrobené z tenkého plechu a ozdobené tepáním.
ZLATÉ
MINCE
